Hátuš ty seš takovej kus krávy

14. ledna 2014 v 10:09
Ve který zvrácený dimenzi sem dovolila, aby se tohle stalo?
Nerozumím si. Sem naprosto posedlá. Nenávidím ho a přitom se vždycky nechám unýst. Nechám se unýst velkym množstvim rumu a tim, jak voní. Do hajzlu. Nemůžu myslet, nemůžu spát kvůli tomu, jak hrozně moc ho nesnáším. A sebe taky. Bylo mi tak hrozně fajn, dokud sme okolo sebe chodili a byli kamarádi. Bylo mi tak kurevsky fajn, dokud na mě poprvý nešáh v hospodě pod stolem. Dokud sem ho poprvý nenechala namáčknout mě na auto a dát mi pusu. Pokaždý si to vyčítám, pokaždý si říkám, že to bylo naposledy. A pokaždý do toho znova spadnu. Ačkoliv si to nepřipouštím, chci to v tu chvíli udělat. Prostě hrozně moc chci. A blondýny co chtěj, to dostanou. Nemaj z toho žádnou satisfakci, žádný pocit zadostiučení, jen brutální výčitky. Sakra, sakra. Je to ekvivalent božského bastarda. Do prkýnka.... Nasaďte mi obojek a košík na hubu. Obojek proto, abych kdykoliv s ním mluvím nemohla chtít přitáhnout ho za svetr a zarýt prsty do vlasů. A náhubek proto, abych to na sebe při každym stavu delíria nevyblila všem lidem, co nás znaj oba... Nenávidím se, neříkala sem to už někdy? A zním zamilovaně? Ale piču párek... Debilní, pitomej chtíč... Debilní, pitomý, blbý pokušení...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marie Marie | Web | 14. ledna 2014 v 10:15 | Reagovat

I'd like to knw more abot this

2 hfs hfs | 14. ledna 2014 v 10:28 | Reagovat

[1]:Shouldn't talk about it...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama