Kočka v krajkách

28. prosince 2012 v 22:48 |  Stories
Špinavé zrcadlo a od cigaretového kouře šedé záclony. Moje nalíčená tvář, snad ještě několik tahů rudou rtěnkou. Prohrábnout vlny, natáhnout rukavičky a můžu jít.
Podpatky klapou o kamenný chodník. Vyhýbám se loužím nelibé vody. Z kanálů se valí smradlavá pára. Jdu rychle, londýnské ulice nejsou moc bezpečné destinace v pozdních hodinách. Tři schody nahoru a jsem tam. Cat in lace, noční podnik. Moje pracovní destinace. Jestli se za to stydím…? Už ani ne. Člověk si zvykne na všechno, s čím má tu čest dostatečně dlouho… Poslední úpravy ve skleněných dveřích baru a můžu jít na to.
V šeru a kouři sem ihned zamířila k baru. Vyhoupla sem se na vysokou stoličku z tmavě modré kůže a zvedla krajkový závoj z kloboučku z očí. U cigarety, vložené do úst mi blesk oheň sirky. Ozářil mě běloskvoucí úsměv. "Krásný večer princezno. Uuuuhm, nesmějte se takhle, nebo tady dnes v noci pár starých páprdů oslepne!" "Louisi! Jako obvykle, zlatíčko, prosím…" "Co bych pro tebe neudělal, slečno!" mrkl. Poslala sem mu vzdušný polibek, když přede mě předkládal dvojku bílého. "Ptám se tě pokaždé, a zeptám se tě znovu… Proč holka jako ty, krásná, mladá, a neuvěřitelně chytrá, dělá tady? " Opřel se o bar a byl tak blízko ode mne, až sem mohla postřehnout kapky potu na jeho orlím nose. "Nefandi mi zase tolik, brouku. Prostě sem jen nejhezčí a nejchytřejší kurva v celym Catu…" "Noo, možná to jednou dotáhneš na nejchytřejší kurvu v celym Londýně…" ušklíbl se, ale tak mile, jak to uměl jen on. Každý ho musel mít rád. "Jo, a nebo třeba rovnou na celym světě, ty drzoune." Plácla sem ho přes tvář. Prohodili sme ještě pár kamarádských vět. Najednou mě ale začal pálit pohled v zádech, a já věděla, že mám práci. Pomalu sem se točila a pohrála si vlasy. Byla sem opět neomylná. Od třetího stolu z leva od upatlaných dveří seděl zhruba čtyřicetiletý pán, zřejmě velké zvíře. Propaloval mě pohledem. Pak pozvedl svojí skleničku. Svojí úlohu sem znala dokonale. Stačila půl hodina, aby mi nabídl rámě a odvedl mě ze tří kamenných schodů dolů, do svého bentley.. Vždy jezdí do hotelu, hlavně, když mají kroužek po snubním prstenu ještě otlačený na prstě.
Zhruba tři hodiny trvalo, než sem uspokojila všechny jeho požadavky. Když sem s výplatou zastrčenou za punčochu zahýbala v předposlední ulici ke svému bytu uslyšela sem rachot. Tříštění, křik… Ticho… Zacouvala sem o tři kroky zpět a podívala se do leva, odkud zvuk vycházel. Asi bych ten pohled v životě nepřála ani tomu magorovi, co mě chtěl zhruba před měsícem pokálet a pak mi nezaplatil. Přes popelnici ležet muž naprosto nehybně, s kloboukem na stranu a hlavou nepřirozeně otočenou skoro na zad. Malý bílý papírem, ležící kousek od mrtvoly na dlažbě neunikl mé pozornosti. Sebrala sem ho, a utíkala rychle pryč, do bytu, do bezpečí. Zamkla sem, zatáhla závěsy a zalezla až po bradu pod peřinu, tam, kde bylo bezpečno už jako malé holce. Z lístečku se vyklubala vizitka. "Phillipe Mapple K.R.W. Corporation" Hlásala tučná černá písmena na ní… Dlouho sem nemohla usnout, až se v mé blonďaté hlavě zrodil šílený nápad. Dokážu, že sem nejchytřejší kurva na celém světě! Přijdu tomu na kloub! Ať se děje cokoliv!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 RN RN | 21. února 2013 v 15:47 | Reagovat

Hm. Dobrý. Skoro by to chtělo pokračování...

2 hfs hfs | Web | 21. února 2013 v 18:29 | Reagovat

Rozepsán, ovšem matka inspirace mě nějak opustila =/

3 RN RN | 22. února 2013 v 11:00 | Reagovat

Jasně. Třeba to přijde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama