Bojíš se? 2. II

7. října 2012 v 22:22 |  Stories
Šla sem sama z večeře. Moje drahá polovička měla doučování z Obrany (smrtijed a on neumí základní obranná kouzla… Je to možný?). Vyfuněla sem poslední schody ke koleji a prošla obrazem. Už sem byla skoro pryč ze společenské místnosti, když mě někdo zastavil. Tedy, abych byla přesnější, zastavilo mě tlumené zakašlání. U krbu seděl Ron. Otočila sem se. "Ahoj…" rozzářil se. Neuvěřitelně podezřelý. "Ehm… Čau…?" "Hele, řikal sem si… Co kdybys vzala toho svýho billyboye zejtra večer… No víš, možná už si to vypustila, ale slavim narozeniny. A chtěl bych vás tam." Podívala sem se na něj, jako kdyby právě přiletěl z Marsu a oznámil mi, že tam maj Louboutinky za dvě kila. "Ronánku proboha tys pil?" "Ne, myslim to vážně. Zapomenem na to, ne?" Sakra hodně podezřelý! "Takhle… můžu se ho zeptat… Ale si si jistej, že to vážně chceš? Zrovna tobě vážně nechci kazit oslavu!" "Smrtelně vážně. V devět tady, hm?" "Hm…" připadala sem si jako Alice in Wonderland. A napadala mě jen dvě možná vysvětlení. Buď, to za prvé, houby na mojí večerní pizze nebyly žampiony. A nebo, a to za druhé, mi Ron už konečně plně odpustil… Ješiš, kéž by. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mi to nevrtalo hlavou
"Broukuuuu? Mám pro tebe úžasnej plán na zejtra večer… Ale slib mi, že mě nevypískáš, ju?" zahuhlala sem Dráčkovi do krku přesně v půl deváté a šest minut v Komnatě nejvyšší potřeby, detaily rozebírat nebudeme. "Umh, poslouchám" usmál se na mě. Nastínila sem mu situaci. No, moc se teda netvářil. "Prosím, prosím, prosím. Jenom se tam zajdem podívat, dáme si jedno, dvě a půjdem. Já sem ráda, že už na mě neplive. Chápeš to aspoň trošku, zlato?" "Hele, miluju tě, ale tohle je fakt hodně velkej požadavek. Ne, nekoukej se na mě takhle princezno…! Kurnik!!! Oukej, tak jenom na chvilku ale!" "Děkuju" zavrněla sem a dala mu pusu. Netušila sem, do čeho du. Jenom sem se modlila, aby to nedopadlo nějakym maximálnim průserem. Nu což, víra hory přenáší.
Ruku v ruce. V novejch, naprosto úžasných botkách. Připravená zůstat nad věcí. Skoro sem doufala, že mi nad hlavou svítí kontrolka "Sem dokonalá, jak vidíš".
"Ahoj…" zamumlala sem, když sem prošla potrétem. Všech čtrnáct obličejů se na nás rozzářilo. Tedy, na mě. "Pocem!" vytáhla sem Draca ze tmy za obrazem. Znechucenější výraz měl snad jenom ve chvíli, kdy musel zpívat na vánočním plese. Ale přes moje překvapení ani na něj se nikdo nemračil? Ron se ke mně rozeběhl takovým tempem, že narazil do konferenčního stolku a rozbil si hubu. Když vstal, podal mi ruku a málem zavýskal: "Tak vy ste dorazili! Super! Co budete pít?" Spolkla sem otázku "Co si šňupal?" a rozzářeně mu odpověděla. Byl to neuvěřitelný večer. První půl hodinu sme byli trošku jako pár z planety X. V rohu pohovky, sami dva. Já, rozesmátá a urputně se snažící být společenská, a mírně nasraný Draco vedle mě srkající Cuba libre. Pak si k nám přisadl Ron s Ginny, To už sme ale psychicky nedávali ani jeden. Tequila za tequilou… Smích. Vtípky. Tequila. Svlíkací prší. Morgan. Starý historky z prváku. Tequila. "Kočko, nechceš se jít na chvilku projít?" Zeptal se mě můj zrzavý ex. Viděla sem ho skoro dvojitě, proto sem snad kývla. Chtěla sem říct Dracovi, že se hned vrátím, ale zrovna se málem udusil pitím, když mu Hermiona vyprávěla, jak se Seamus poblil při Jasnovidectví. Snad to beze mě chvilku přežije. Nevnímala se, jak Ron mrknul na Ginny a vyšla s ním před kolej. "Tak copak potřebuješ?" usmála sem se."Něco ti připomenout..." řekl. Vyskočil po mě, přirazil mě zády na zeď, chytil mě za vlasy tak, že sem vykřikla bolestí a začal mi šeptat do ucha. "Pamatuješ, jak sem tě poprvý objal? A poprvý políbil? Jak sem tě šukal u pratety Tessie na půdě? Nebo na kolik debilních závodů sem se na tebe byl podívat? Pamatuješ si vůbec, jak krásný to spolu bylo? Ta valentýnská noc tehdá u vás ve vaně. A pamatuješ si, proč to skončilo? Pamatuješ si, co si mi vůbec udělala? Mám ti připomenout, co seš?!" Vyhrkli mi slzy do očí. Vyrvala sem se mu a chtěla se vrátit zpátky. Těsně u obrazu na mě zařval… "Jen si běž vyplakat srdíčko hajzlovi blonďatýmu, jen utíkej!!!" prošla sem obrazem. Nemohla sem tomu věřit, jak sem mohla být tak blbá? Otočila sem se k pohovce, na které sem nechala sedět Draca. Seděl tam. S Ginny na klíně. Ruku v ruce. Pusu v puse. Nevěřila sem svým očím. Zatočila se mi hlava, zatmělo se mi před očima. Cítila sem dech na pravém uchu a ruku, co mě lehce podepřela. "Vidíš, jaký to je? Nic moc pocit, viď? Tak tohle máš za to. Kurvo!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama