Září 2012

This way hurt just a little... Ups, i'm liar

3. září 2012 v 17:28 My life
Klepala se mi kolena… Sakra… Hodně moc! Mohla sem dělat, že je to kvůli podpadkům a předstírat, že na nich neumím chodit. Ale k čemu by mi to bylo, když sem jasně věděla, že je to kvůli němu? Vylezla sem na chodbu. Hledala sem ho za každým rohem. Vyděšená. Ta, co všechno zkazila. Blonďatá pinda.
Potkala sem ho. Jeho, a přítele jeho sestry, co mě k němu vždycky vozil od autobusu. On sklonil hlavu. Doprovod na mě hodil smrtící pohled. Bála sem se téhle situace přes měsíc, ale pořád sem si nalhávala, jak to zvládnu. Nezvládla sem. Složila sem se na balkon a začala bejt hysterická… Je to zvláštní, všechny svoje krize tady prožívám na balkoně….
Mám v hlavě x scénářů, jak ho získat zpátky… Počkat si až bude u brány a omluvit se mu… Nebo mu jen dát pusu. A nebo doufat, že si všimne toho, jak mě to bolí a sám se mi omluví….
…protože vinnu neseme oba. On dělal scény za každou maličkost. Byl hnusnej. Žárlil. Nevěřil mi. A já? Já mu to jen nedokázala odpustit…