Hrdá primadona s duší jako kafe od Jacobsu

19. srpna 2012 v 22:30 |  Stories
"Kočičko…?" Zavolala sem. Zvedla hlavu, hodila na mě pohrdlivý pohled a opět se začala věnovat trávě. Byla moc hrdá na to, aby mi dala najevo sebemenší city. Po dvou, třech pokusech a okatém natažení ruky s pamlskem tak, že sem si jí málem vykloubila sem se shledala poraženou a vyrazila přes výběh k ní. Když sem od ní byla zhruba dva metry, sotva na dosah, pohodila hrdě hlavou, poodešla ode mě. Dlouze se mi podívala do očí a…Lehla si do největší blátivé kaluže…Neměla sem sílu se na ní zlobit, jen sem počkala až se dostatečně vyrochní a poté jí vzala směrem do boxu. Nevěděla sem, kdo jí půl hodiny před odjezdem na závody (jasně že sem tu měla být dřív, ale vždyť mě znáte, proboha! Věčně deset minut zpoždění) pustil do výběhu, kór v dešti. Preventivě sem sprdla kulhavého stájníka a pokusila se z ní bahno vydrhnout za cenu namožených svalů a jejích odchlupených zad. Přitom sem se snažila úzkostlivě nezasvinit si bílé rajtky… Po minutě měli odstín stolice, you don't say. Vzdala sem to rychle, tak se hold páni rozhodčí budou moct podívat. Při nandavání přepraváků mi zdrhla z boxu a stihla sežrat půlku kýble ovsa. Cestou do hengru se třikrát postavila a dvakrát vycouvala. Od vyjetí z brány vytrvale kopala a házela celým autem. Jasně že sem se bála, že si něco udělá. Ale taková ona prostě byla. Hrdá. Namyšlená. Nesnášenlivá. Černá. S původem do roku 1655. Primadona. Tentokrát sem z vozejku na místě nevyvedla já jí, zato vyvedla ona mě, spíše tedy vynesla. Pokusila sem se jí vodit, abych jí uklidnila. A lidé na mě řvaly "Uklidněte si toho hřebčáka!" Při sedání kopla trenéra do ramene a hlavou mi vysypala celé čištění do bahna. Na oprácku se bála všeho, louží, koní. Při cestě do obdélníku zase bez koní nemohla žít. Vypadala, že přeskočí oplůtek. A stejně jako vždycky při vjezdu v A zaklapla, odlepila ocas… A tentokrát zvedla svůj osobní rekord na 74,800%. Nebylo možné jí nemilovat. Jí, které dali tak trefné jméno vzhledem k duši, srdci i povaze, ačkoliv byla jinak zbarvená… Jmenovala se Černá…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jantárek Jantárek | Web | 19. srpna 2012 v 23:03 | Reagovat

Nádherně napsané!:) Přála bych si mít koně, který by byla ale černý

2 otavinka otavinka | Web | 20. srpna 2012 v 6:52 | Reagovat

Super článek. Konečně něco, co je na pohlazení dušičky. Díky.

3 hfs hfs | Web | 20. srpna 2012 v 8:06 | Reagovat

[1]: Děkuji =) Nepřrj, podruhé už bych mezi hemely nechtěla spadnout ;D Tolik starostí bych si ušetřila =D
[2]: Děkuju moc ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama