Bojíš se? 2. I

30. srpna 2012 v 20:34 |  Stories
"Ahoj." Levandule mě oslnila zářivým úsměvem, když sme se míjely cestou do jídelny. Bylo tomu dneska přesně šest měsíců od mého prvního tajného rande s Dracem. Lidé si na nás pomalu, ale jistě zvykli. Časem mi i Ron přestal plivat k nohám, všichni víc a víc zdravili a ve chvíli, kdy sme vyhráli Nejhezčí pár vánočního plesu, sme byli oficiálně přijati tribunálem zpátky do kolektivu. Konečně sem se mohla přestala bát, že mě prohlásí za čarodějnici a dají upálit. Sláva. Všechno se zdálo neuvěřitelně perfektní… A víte co? Bylo by… Kdybych dneska neměla zpoždění. A nemyslím sexy zpoždění deset minut na schůzku… Myslím zpoždění druhý týden… A to je všechno, jen ne sexy…
"Vstávej. Heeej!" Někdo se mnou prudce třásl v posteli. Otočila sem se k němu xichtem, hřbetem ruky si utřela slinu a otevřela jedno oko. "Měla si vstát už před čtvrt hodinou…" oznámila mi Linda, spolubydlící, a když bylo naprosto jasné, že už sem vzhůru, namázla si pusu leskem a mezi dveřma ještě dodala.:"To už je tenhle tejden po třetí, co si zaspala, a to je středa… Sakra nechceš s tim něco dělat?" "Slibuju, nebudu pít na noc tolik cappuccin." Odvětila sem, ale ona už byla pryč. Jasně že bych měla spěchat, abych stihla výuku, neviděla sem ale na rychlosti žádná pozitiva. Proto sem se oblékala beze spěchu, malovala stejným tempem. Ono se to jednou neposeře… Cestou do třídy mě něco chytilo za břicho a strhlo za skříň s vycpaným kentaurem. "Ahooj princezno!" "Co tady děláš tak pozdě, zlato? Nemáš se nááááhodou učit?" Andělsky sem se usmála. "Náááhodou na rozdíl od tebe mám až druhou runy. Plavání po škole? Ve tři?" Měla bych ho nenávidět za to, jak mě vždycky dokáže usadit. "Spíš procházka. A vem si radši dostatečnou zásobu nikotinu, musim s tebou mluvit…" Pohladila sem ho po tváři a dala mu pusu… "Tak to se nemůžu dočkat… Tak ve tři." Odpojila sem se od něj a zapadla za další roh… Teď už se z vážné debaty asi nevykroutím… Sakra… V rohu sem se vydýchala, počkala, až ho uslyším odcházet a vyrazila sem na hodinu. Opatrně sem zaklepala a vklouzla dovnitř… "Omlouvám se, zaspala sem…" pronesla sem se sklopenou hlavou a odcházela na místo. "Né že by to bylo poprvé na mojí hodinu… Chci toho snad moc, když žádám, aby vás jedna z vašich kolegyň vzbudila? Máte jich snad málo?" No jasně, na tohle já mám tak náladu, milej pane profesor… Spolkla sem několik jízlivých poznámek o šamponu, zakuňkala, že je to jen moje chyba a že už se to nestane a sedla si. "Ty nám s tim klukem zvlčíš, holka..." šeptla mi Hermiona. "To má recht… Musí bejt pěknej kanec, když tě takhle utahává!" zahihňala se Linda z druhé strany. Z řady před námi se otočil pihatý obličej. Střetla sem se s ním očima a on se zase rychle otočil směrem k tabuli. Ron. "Odpustí mi to někdy?" zeptala sem se šeptem holek a pokynula hlavou směrem k němu. "No, prý má pořád ještě tvojí fotku v peněžence a dost často na tebe zůstane čumět a usmívat se, než mu dojde, že tohle vlastně ze zásady nedělá. Až se vyhrabe z tohohle stádia, bude mu trvat ještě tak rok a půl, než ti začne odpouštět…" prohlásila Linda, mezitím, co vytáhla z kabelky lak na nehty a počala se upravovat. "Hele… Dámy… Já mám takovej problém… Já už dva tej…" chystala sem se vše vysypat, přerušil mě ale úsečný tón od katedry. "Nepřeháníte to už trošku? Zaspíte, přijdete pozdě, kazíte mi studenty z koleje a ještě narušujete výuku! Nemyslíte, že by ste se sebou měla něco udělat…?" "Ale aby ses taky neposral…" zamumlala sem sešitu a mrkla na obě spolusedící zadržující smích… "Cos to chtěla říct?" otočila se na mě Hermiona. "To je jedno, nebylo to důležitý… Hele, vzbudíte mě na přestávku?" odpověděla sem jí už zabořená do stolu a se zavřenýma očima.
"Já vim, já vim! Omlouvá mě to, že sem ti po cestě koupil kafe? Pochop to, někdo mi sežral poslední muffin, musel sem si jít vyřvat kdo… Marně." Draco mi vtiskl pusu na tvář a s omluvným úsměvem mi podal kelímek. Copak se bude celý můj život od teď točit už jenom kolem zpoždění??? "Not bad." Oplatila sem mu úsměv. Chytil mě za ruku a vyrazili sme. "Víš… Musim ti něco říct…" začala sem 'nenápadně' a pohled směřovala na špičky svých bot. Upřel na mě oči plná očekávání. A je to tady zas. Sem srab… V hlavě mi začal šrotovat milion důvodů, proč ho ještě nebudu plašit… Je to jen chvilka, a pro test si teprve du… A tak dále… "Musim ti říct, že ten muffin sem ti sežrala já." Rozesmál se. "Okolo toho děláš takový drama? Ale lásko, vždyť já už to dávno vim… Zlobíš!" plácnul mě přes zadek. Copak kromě toho, že bude všechno jen o zpoždění budu taky celý život lhát???
Na Prasinské návsi sme se rozdělili. On si šel koupit sprcháč, já sem se vymluvila na prášky na alergii a zapadla do lékárny… "Těhotenskej test prosím.." "Máte nějakej oblíbenej?" "Tady tehnle, ideálně." "Tak vám dám ozkoušenej. Ještě něco to bude?" "Nee, děkuju, všechno." "A není toho trochu málo?" "Zatím snad ne…" Nenávidím přemilé lékárniky, měla sem co dělat, aby se mi neodkysličil mozek a já nepadla hubou na dlaždičky. Test sem uschovala do kabelky a odešla ven, posilnit se nikotinem a přemýšlet. Sedla sem si na lavičku a pozorovala nedaleký parčík. Malá holčička s chlapečkem se klouzali na skluzavce, smáli se, hráli si…. Chlapeček se občas proměnil ve hravé štěně a podrážel holčičce nohy vesele vrtě oháňkou. Neubránila sem se úsměvu. Malý zvěromáček ve mně zanechal rozporuplné pocity… Nebylo by to vlastně pěkné…?
Cestou domů, ruku v ruce s Dracem, sem dostala menstruaci….
***
Napsat pokračování byl sponání nápad v práci, když nechodili lidi... Upřímně? Líbí se mi o hodně, hodně míň než předchozí díly... Ale když už je to na papíře, postnu to... ;) A další díl si sakra rozmyslím
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Si-si Si-si | Web | 31. srpna 2012 v 15:24 | Reagovat

Máš moc hezký blog.

2 hfs hfs | Web | 1. září 2012 v 9:27 | Reagovat

Děkuju =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama