Bojíš se? III.

22. května 2012 v 17:04 |  Stories
"Ahoj, promiň, zlato! Někdo za mnou půlku cesty šel, musela sem to vzít přes Havraspár…" dala sem mu rychlou pusu na tvář a zahájila vydýchávací maraton. "Kdo by v tuhle dobu coural po Hradě? Neboj se, to se ti zdálo." Usmál se. "A sem asi úplnej idiot, ne?" zahučela sem. "Jen přehnaně paranoidní." "A že ty máš za potřebí se s takovou hysterkou vůbec zahazovat, čoveče." Upřela sem na něj ironický pohled. "Kuuuš!" přitáhl mě k sobě. Líbali sme se, a ze mě opadly počáteční pochyby. Má pravdu, kdo by v půl dvanáctý lítal po Bradavicích! Navíc sme přece byli těsně namáčknutí ve snad nejčernějším stínu, co tady v té škole je. Nepropadej panice, nádhero, a užívej si to, že ho zase máš jednou jenom pro sebe. "Kdy už spolu sakra budeme moct vyjít mezi lidi? Kdy tě budu moct mít oficiálně v posteli, a né v zimě na chodbě, po nocích, jako nějakej zločinec?" zeptal se. Natáhla sem vzduch do plic a přemýšlela o smysluplné odpovědi (říkat mu pořád jenom časem, jako omluvu za to, že sem sračka, a nedokážu se Ronovi přiznat, už mi bylo trapné), když v tom sem koutkem oka zahlídla na konci chodby pohyb. Prudce sem odskočila od Draca, šeptla "čekej!" a mihla si hůlkou u hlavy už během mohutného skoku. Dopadla sem na všechny čtyři, jako každá správná kočka, a pádila chodbou za pohybem a zvukem kroků, které se mi naprosto zřejmě snažily utéct. Dostihla sem jí skoro až u schodiště. Neviděla mě, využila sem tedy momentu překvapení. Proměnila sem se asi tak dva kroky před ní, přímo u jejího obličeje. Vykvikla. "Ty kurvo." Dodala už s ledovou tváří. "Ať si myslíš cokoliv, vysvětlím to!" "Co chceš vysvětlovat, krávo?! Neuvědomuješ si, jak to Rona sejme? Jaks to mohla udělat? Je ti jasný, že jeho posranej fotr klidně mohl zabít toho tvýho? Je ti jasný, že jejich famílie může za to, jak sme tady všichni ve sračkách?!" byla na pokraji výbuchu. "Ginny… Já to Ronoj řeknu… Slibuju, už se k tomu chystám dost dlouho…" no, to sem si teda pomohla… "Dlouho? Tak ty to s nim táhneš dlouho? Je mi z tebe na blití!!!" odstrčila mě a vyšla tři schody. Pak se otočila. "Neřeknu mu to, na to ho mám moc ráda. Alespoň zatím ne. Ale radim ti dobře, udělej to co nejdřív, nebo z toho nevyvázneš s nepochroumanou držkou!" Prudce se otočila a odštrádovala si to k portrétu Buclaté dámy. Ano, vážení a milý, sem totálně v hajzlu. Už beze spěchu, bez proměny, jen se smíšenými pocity, sem se vrátila do chodby. Vypadal netrpělivě. "Ginny…" řekla sem jen, a rozbrečela sem se jako malej fakan. Obejmul mě. "To bude dobrý… To bude dobrý…" milosrdně mi lhal, oba sme věděli, že tohle teda dobrý bejt rozhodně nemůže. Rozloučili sme se ten večer brzo, deset, patnáct minut na to, nebyla sem schopná dát dohromady kloudnou větu a s nudlí u nosu sem taky nebyla dvakrát sexy. Poprvé mě nešel vyprovázet před Nebelvírskou kolej, poprvé sme si pusu na dobrou noc dali tam, kde sme se scházeli. Poprvé se mi doopravdy chtělo umřít. Přišla sem po tichu na pokoj a do sedmi ráno zírala do stropu. Netušila sem, co budu dělat dál, ale spánek sem na programu teda rozhodně neměla. Ráno sem si ledovou vodou opláchla hubu a na Rona se ve společenské místnosti, kde na mě čekal, usmála tak křečovitě, že sem se bála, že mi vypadaj zuby. Když sme spolu vešli do jídelny, sedli si vedle sebe, on mě objal pravačkou kolem ramen a rozzářil se na sázená vejce, padla bych mrtvá k zemi, kdyby Ginnyiny pohledy dokázaly zabíjet…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 22. května 2012 v 20:01 | Reagovat

Výborně! Je to skvělé, jen je mi našeho drahého párečku líto... A chudák Ginny. Má svýho bráchu fakt ráda, ale nechápe úžasnost, krásu a vůbec nechápe celého úžasného Draca.

2 hfs hfs | Web | 23. května 2012 v 17:16 | Reagovat

Jsou všichni tak nějak v dost prekérní situaci, to je pravda ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama