Bojíš se? II.

19. května 2012 v 15:33 |  Stories
Pár týdnů bylo opravdu těžké, chodit okolo něj a dělat, jako kdyby mi byl lhostejný a co víc, jako kdyby se mi hnusil. A nejbolestivější bylo, když jsem okolo něj prošla ruku v ruce s Ronem (kterému jsem ještě pořád nedokázala říct, že je mi ukradenej), a viděla sem Dracův pohled. Ty psí očička mě doháněla k nepříčetnosti, ta bezmoc, že ho nemůžu přede všemi obejmout. Ale zároveň mě i po třech, čtyřech týdnech stále bavila ona nelegálnost našich schůzek, to příjemné napětí, když sme se museli urychleně schovat před blížícími se kroky. A upadala jsem do infarktových stavů, když si ke mně naprosto nevinně a úplnou náhodou přisedl na hodině a já musela udržet chladný výraz při jeho dotecích pod stolem. Každopádně o stereotypu se tedy určitě mluvit nedalo. Až na skoro každonoční schůzku v chodbě, kde to všechno začalo. O vtipné situace tedy rozhodně nouze nebyla.
Seděla sem na dvoře školy a četla si Bajky Barda Beedleho - už asi po stopadesáté dokola, měli na mě neuvěřitelný uklidňující vliv. "Ale, ale, ale! Kohopak to tu máme?" uslyšela sem hlas za zády. Neotáčela sem se, protože tohle byl člověk, kterého bych sama od sebe opravdu nerozčilovala. Blaise Zabini. Od začátku sme spolu měli problémy, podle mě je to totiž namachrovanej idiot, kterej na svoje sebevědomí nemá sebemenší právo. Dnes měl ale evidentní náladu se hádat. "Co ty tu tak sama? Zrzavej broučínek nemá čas na svojí princeznu? Ale to mě mrzí, co kdybych zastoupil jeho roli? Dočasně, je natolik tupej, že se nic nedozví!" Blaise se blížil a já byla široko daleko úplně sama… Damn! "Blaiseíčku, běž si leštit nad fotkou starý McGonagallový a nech slušný lidi na úrovni v klidu číst." Ani sem nezvedla oči od knížky. "Slečna si chce hrá…." Nedokončil větu. Někdo ho tvrdě chytil za rameno. "To stačí Blai!" Dracův hlas. Přišla mi utajená záchrana, která se jako záchrana chovat neměla. Prekérní situace, což? Stoupl si za mě a naklonil se mi k levému uchu. "Tady slečna je totiž dostatečně zoufalá sama o sobě a její slavný přítel jí k tomu dopomáhá dvojnásobně. Nemusíš na ní plácat slovní zásobu ještě ty!" Ta nechuť, se kterou vyslovil slovo "přítel", musela být zřejmá i pro publikum, které utvořil hlouček studentů jdoucích z hodiny. Otočila sem se k němu. Naše rty byly od sebe na desetiny milimetrů. "Tak mu to řekni sám, už by bylo na čase." Rozhodla sem se pro dvojsmysly. "Bude to brzo, a budete ještě zírat, oba dva." Pronesl. "Už se celá třesu." "Měla bys… Lásko." Poslední slova vydechl jen pro mé potřeby, stačilo to ale. Opakovaný dvojsmysl jako kráva sme si dopodrobna promysleli jen my dva, pro Zabiniho a zbytek čumilů mě prostě jen usadil. Náhodou se dotkl mých zad a odkráčel do školy. Jen jeden člověk z davu zůstal stát a s neuvěřitelným pohledem si zrovna, troufám si říct, všechno domyslel. Ginny Weasleyová. Poslední člověk na světě, kterému by mělo cokoliv dojít. Po necelé minutě se otočila a odešla za zbytkem. Mně už ale i během té krátké chvíle zvládla pošramotit nervy na maximum. Začalo sněžit, a já se radši stáhla do přítmí ložnice a klidu své postele. Poslední dobou sem chodívala spát okolo osmé a ráno zaspávala… Možná si domyslete důvody.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ch-ienne ch-ienne | Web | 19. května 2012 v 16:00 | Reagovat

ooooo... HP <3 krásna kapitolka.. :)

2 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 19. května 2012 v 18:14 | Reagovat

To je rrrrr (omantické)! :) Piš dál...

3 hfs hfs | Web | 20. května 2012 v 8:05 | Reagovat

Děkuji, děkuji =)

4 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 20. května 2012 v 10:57 | Reagovat

Kdy bude trojka?! Já už chci trojku!

5 hfs hfs | Web | 20. května 2012 v 14:34 | Reagovat

Za chvilku ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama