Ta nejlepší antikonepce

28. dubna 2012 v 20:58 |  My life
Žádné prášky… Žádný kondom… Šestiletá dítka na starost…
Prázdniny trávím na soustředění. Na soustředění s konikem. A koně, jak je známo, přitahují malé děti. Letošní léto, bohužel a shodou okolností, mi zde na večer a polovinu dne zůstala na starost banda adolescentů ve věku od šesti do patnácti let. Nikdy sem nebyla ten typ, co by nahlížel do každého kočárku a měl neodolatelnou potřebu muchlat každé batole, co projde kolem. Každopádně ale úkolu postarat se o tyhle děcka sem se ujala s jistou grácií-to snad ještě zvládnu, ne?

Ok, tak tedy po pořadě. S poslední matkou nejmladšího dítka jsem učinila dohodu, nepřebaluju, nepřevlíkám, neutírám nudle. Pusinky na rozloučenou proběhly okolo půl šesté a my s děckama osiřely. Ten den sem ještě měla posilu v podobě dcery trenéra a kamarádky v jednom. Sebrat děti z bazénu a vykopat je na dvůr, šlo to všechno nějak podezřele dobře. Nakrmeno, děcka usazena k počítači… A já si prošla první zkouškou ohněm. Večeře. Navařeno bylo, tak mi to přišlo docela easy. Buchtičky nasázeny do pytliku a ohřáty, super. Jen se mi POŘÁD PŘIPALOVALO ŠODÓ!!! A štvalo mě to tak neuvěřitelnym způsobem, že sem se bála, že stárnu. Osm porcí jen to fiklo, akorát nejmenší chlapeček si pořád stěžoval, že má hlad. On totiž náš Matýsek, když si zrovna neolizuje nudli (ta mu stačí jen jeho), musí ochutnat všechno, co mají ostatní. Nádobí umyli kočky a naskládalo se do myčky s asistencí celé školky. A celý večer se prohrál fotbalem a schovávanou. Akorát nikdo nechtěl sekanou, kterou sem dostala za úkol zkrmit! Ach jo. Během fotbalu sem donutila nejmenšího Matěje nasadit si na škebli helmu (tak pro sichr, zbytek byl surovej! Ještě by mu rozkřápli lebku a bylo by to zase na mě). I přes helmu sem ale párkrát musela utírat děcké slzičky, ať už když chtěl pozornost nebo ho opravdu něco bolelo. Při schovce se nikdo nezranil, až na pár odřených kolen, které nepočítám. Všichni zakopáni do postele a příprava na zítřek, a to mě ani nenapadlo, jak náročný zítřek bude. Trenér s mojí zmíněnou podporou vyrážel hned po ránu do Německa, ani sem jejich odjezd nezaregistrovala a probudila se do krásného rána okolo půl deváté. Začátek dne byl optimistický, všude ticho, klid, myslela jsem, že budu mít čas na pořádnou návštěvu koupelny a poté připravit na stůl věci k snídani. Prdlajs. Ve vesnici a okolí netekla voda, prý už od dvou od rána, a prý asi pěkně dlouho nepoteče, někdo nasypal něco do vodojemu. Výborně. Do nejpříšernějšího vesnického krámku, co sem kdy viděla, sem tedy vystartovala pro vodu. Neperlivé měla paní poslední dvě lahve, a to si z jedné ještě odlévala. Áve město… Tak sme dokoupili ještě čtyři lahve ochucených minerálek, aby měl děcák co bumbat, chudinty malintatý. Ani sem nakonec tu snídani na stůl naházet nestihla, přijela mi totiž další posila, otec dvou dalších řízků z naší školky. Takže mi spadl velký kámen ze srdce, přece jenom sem na to nebyla sama a neměla sem pocit tak příšerné zodpovědnosti. Chleba si snad namažou všici, že jo. Dva řízci i s tatínkem se najedli a odešli nanosit vodu poníkům (prý už odmítli obtěžovat stájníka, protože od rána nosil kýble ostatním koním a nadával jak zjednanej). Já zůstala sama s notebookem, hrnkem silnýho kafe a hlodáním v hlavě-je půl desáté, kde je zbytek na snídani? Silou vůle sem vytlačila z hlavy katastrofické scénáře o uniknutém plynu nebo náletu žravých kobylek a hysterických matek, které by mě potom asi zadupaly do země. Po pěti minutách, kdy sem se snažila psát, mi ujely nervíky a šla sem prťata zkontrolovat, alespoň ty nejmenší dva. Váleli se na posteli, a vypadali, že jsou vzhůru možná i dvě minuty. Zuby si vyčistit nemohli, takže sem to nemusela hlídat. Tajně je podezřívám, že by si je stejně nevypucovali ani při pravidelné dodávce vody. Každý pubescent ztláskal dvě až tři misky kuliček s mlíkem, mladší část vyrazila ven jezdit na imaginárních traktorech a ničit kopřivy, starší se oddávala facebookové závislosti. Musím říct, že když sem ten samý den večer odjížděla domů měla sem naprosto jasno-děti ještě pěkně dlouho mít nebudu!!!!
- z mého archivu loňských prázdnin. Spíš sem jen chtěla poukázat na těžký život zodpovědných a že péče o děti není je jen o tom napohlavkovat je do postele… Vážně tu ochranu nepodceňujme!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rejtva Rejtva | 2. prosince 2012 v 16:12 | Reagovat

.D musis mit koule dat sem tvoji fotku .dDD:D:D.d.D

2 hfs hfs | 6. prosince 2012 v 18:12 | Reagovat

Pokud se nelíbím téměř anonymu, opravdu nemusím mít potřebu se tím znepokojovat ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama